Čekám až se vrátíš 2. // By Naomi-San

11. září 2009 v 21:16 | _LaDy.SaKy_ |  Povídky
Jóó a tady NEW dílek :))



Sasusaku- Čekám až se vrátíš 2
Příběh první- Sasuke
Když jsem od ní odcházel, měl jsem zvláštní pocit. Ani jsem nevěděl, jak to mám popsat. Byl jsem šťastný, ale zároveň mnou proudila i bolest se vzdalujícími se metry od ní. "Čekám na tebe. Vrať se mi." Ty slova. Už jenom kvůli nim jsem musel přežít. Nikdy jsem tohle nezažil. Moc dobře jsem nevěděl, co to znamená láska. Tenhle cit jsem taky nikdy mít neměl. Jsem mstitel. Ale na to, abych se ho vzdal, jsem až příliš velký sobec. "Sasuke, dávej pozor!" Probudili mě slova se zamyšlením nad minulou nocí. Udělal jsem rychlý přemet vpravo, aby se vyhnul letící pěsti, která byla určena mojí tváři. Vytáhl jsem katanu,
která až do teď zaujímala své místo na mém boku. Uvolnil jsem docela velkou dávku chakry, která projela mým celým tělem a končila u špičky katany. Nacházel jsem se proti démonovi, který stál naproti mně s docela směšným úšklebkem. Byl si tak jistý svou převahou, až jsem se divil, kde se to v něm bere. "Neměl by sis být tolik jistý svou výhrou." Řekl jsem. "Myslíš si, že mě nějaký poslední spratek z Uchiha klanu dokáže porazit?" "Kdo jsi, že víš o našem klanu?" "Jsem ten, který ví dost, aby mohl říct, že jsi slabý." Sasukem projel hněv. "Nic o našem klanu neví". "Ten hajzl." Rozběhl se na něj. Chlapík pořád stál na stejném místě se stále stejným úšklebkem. Najednou sasukeho katana projela docela silným, vysokým, světlým tělem. Sasuke na chvíli setrval ve své pozici a čekal, co se stane. "Sakra!" "Pouze klon." Chlapíkova postava se před ním změnila ve vodu. "Měl by sis dávat bacha na záda!" Otočil jsem se a zezadu na mě letěl velký proud vody. Neměl jsem čas použít mé bleskové ostří, a proto jsem rychle vyskočil. Vyhnul jsem se. Další útok ze zadu. Tentokrát jsem jeho ruku chytil a odhodil jej do nejbližšího stromu. Nerozplynul se, zásah. Na nic jsem nečekal, opět jsem pustil velký proud chakry do mé katany, a rozběhl se proti zmítající se postavičce. "Cože?" "Já minul." Postava už se u stromu nenacházela. "Je ve mě víc než si myslíš Uchiho." Sasuke se nad jeho poznámkou pozastavil. "Kdo jsi?" "Heh, zajímá tě moje jmeno?" "Proč ho potřebuješ vědět?" "Mám rád, když vím podrobnosti o svých obětech. Nahodil jsem škodolibý úsměv. (To nikdy neuškodí XD) Podíval jsem se na něj. Měl jsem dost času, nevypadal, že by chtěl zaútočit. Byl to chlapec tak v jeho věku, 19, možná i víc. Hnědé rozčepýřené vlasy a nazelenalé oči, které na mě upíral dost nenávistně. Promluvil. "Dobrá, řeknu ti moje jméno…ale jenom proto, abys věděl, kdo tě připravil o život. Čekal jsem. "Jmenuji se Narumi, Narumi Neko. Po vyslovení jeho jména jsem se zamyslel. Nic moc mi neříkalo, ale věděl jsem, že jsem ho už někdy slyšel. "Podle tvého výrazu asi nemáš ponětí, kdo jsem." "Mám jistou představu." Odpověděl jsem s klidem. Navíc ten kluk mi mohl být putna, já jsem tuhle misi chtěl mít rychle za sebou. Chtěl jsem ji znovu vidět. "Myslím, že tvá představa není dostačující." Tenhle rozhovor se začal stáčen divným směrem. Vůbec se mi nelíbilo, jak povýšenecky zněl. Jako kdyby měl na vrch. Mým tělem opět projela vlna energie. Byl jsem pohlcen zářícími blesky, které působili dosti impozantně. Jelikož živlem, který uměl ovládat, byla voda, byl jsem docela ve velké výhodě. Stačilo počkat na jeho útok, stačí jeden pohyb a tuhle otravnou misi jednou pro vždy ukončím. Ani jsem tady nechtěl být, ale spolehnout se na někoho jiného, bylo pro mě obzvlášť těžké. Ať se dělo cokoliv, ať jsem se nacházel v jakékoli situaci, pořád jsem na ni musel myslet. Víc než kdy dřív. Říkal jsem si a pořád vnucoval myšlenku, že nesmím projevit ani jediný kousek citu, ale když už jsem konečně pochopil, co to znamená láska, nebyl jsem schopný se ji vzdát. Tolik myšlenek mou hlavou proplouvalo, někdy jsem si vyčítal, že jsem ji neřekl, co cítím a právě proto se musím vrátit. Právě proto musím dokončit tuhle misi, abych se mohl dotknout jejích růžových kadeří a znovu ochutnat sladkost třešní.… Konečně, ninja, který až doteď stál naproti a rozmýšlel se, se konečně pohnul. Utíkal k němu docela slušnou rychlostí, ale na dědice Uchiha klanu to nestačilo. Cestou ninja vyťukal pár pečetí. "Vodní draci, to je moje šance." Rozběhl se naproti nim, napřáhl svou katanu, kterou stále obklopovaly blesky a ladným výpadem ji zabořil do vody, která se okamžitě rozsvítila i s jejím uživatelem. Dále byl slyšet křik a dopad zkrvaveného těla. "Tak tohle bychom měli." "Prý výjimečný, voda proti blesku nemá žádnou šanci." …."Moc rychle mě odepisuješ Uchiho." "Cože?!" Podíval se směrem, kde mělo ležet tělo údajně mrtvého. "Myslíš, že bych byl tak bláhový a šel vodou proti blesku." "Moc mě podceňuješ." …. Sakra ten kluk mě už začíná pěkně srát. "Tak co kdybys přestal chodit kolem horké kaše a pořádně zaútočil." Naštvaně jsem na něj štěknul. "Neboj se, dočkáš se." Opět řekl tím svým povýšeneckým tonem. Tak fajn, nehodlám tu s ním ztratit celý den, je na čase přitvrdit. "Sharingan.

" Místo černé hlubiny se v mých očích objevila krvelačná červeň, které se většina lidí tak bojí, ale tenhle vypadal, že jej to nijak nezaskočilo. Myslím, že už se s nějakým členem mého klanu musel setkat. Z přemýšlení mě vytrhl jeho posměšný hlas: "No ne, pán se konečně rozhodl použít sharingan, jaká to pro mě čest. Na jeho pošklebek jsem nijak nezareagoval, podle toho, jak se mi stále díval do očí, neměl strach z mé iluze. Ale možná by měl."Mangekyou sharingan. V té chvíli se mé oči znovu změnily a protivník se chtě nechtě ponořil do mé iluze, z které už není návratu. Znovu se na mě rozběhl, ale tentokrát nepoužil vodu, nýbrž oheň. Výborně další schopnost, která proti mně nemá šanci. Lehce jsem se vyhnul útoku "Housenka no jutsu" a napřáhl meč, který protivník odrazil svýma dvěma meči. Oba jsme se od sebe odhodili a pokračovali v boji na blízku. Musel jsem uznat, že se svými meči uměl zacházet bravurně, ale už mě to přestávalo bavit. Skočil jsem na nejbližší strom a nechával se ochlazovat větrem, který mi stíral pot z čela. Podíval jsem se na protivníka, který stejně jako já využil chvilky klidu. Náhle jsme se objevili na úplně jiném místě. Můj protivník se zmateně rozhlížel kolem sebe, já nikoli. Hledal jsem v jeho mysli jemu nejbolestivější vzpomínku. A našel. Nacházeli jsme se na mě neznámém místě, obklopeni tvářemi, které jsem v životě neviděl. Podle okolního vzduchu a vzhlednu bych tipoval, že jsme v písečné. Zřejmě v jeho bývalém sídle. Na to, že byla noc, tu bylo docela rušno. Rozhlédl jsem se kolem a viděl jsem veliké shromáždění ninju, kteří stáli okolo jedné osoby. Malého kluka, na kterého se dívali s opovržením a nenávistí. Teď jsem jen mohl sledovat utrpení protivníka v genjutsu. "Narumi, pojď s námi a nikomu se nic nemusí stát." Promluvil jeden ze sta mužů. Otče, ale proč?" Řekl vyděšený chlapec, který natahoval ruce po svém otci. "Nedotýkej se mě!" Zavrčel muž a odhodil malého chlapce na zem. Ten si jen klekl a začal se třást pod vlnou vzlyků. "Proč, proč, proč?" Pořád opakoval. Náhle vše utichlo, nebyly slyšet ani vzlyky chlapce. Ten se náhle postavil, stále tváří k zemi a zakřičel: "Nenávidím tě!"Tyhle dvě slova se rozezněli celou vesnicí jako zvuková vlna, která rozbíjela vše, co ji přišlo do cesty. Kolem malého roztřeseného tělíčka se objevila fialová chakra. Všichni přítomní teď s údivem a strachem v očích hleděli na chlapce, kterému se z úst vydralo divoké vrčení. A dokonce i já. "To není možné." Přemýšlel jsem, jak jsem to mohl přehlédnout. Znovu jsem se ponořil do bolestivé vzpomínky protivníka. Viděl jsem jen jak stovky mrtvých, zkrvavených těl dopadají těžce na zem. Teď byste zde nenašli ani živáčka. Bylo to tu jak na hřbitově. Z ruchu se stalo ticho a já jen naslouchal bolestivému křiku protivníka, který sebou bolestivě šil. Opět jsme se objevili na louce a já jen přemýšlel, jak mi to mohlo uniknout. Jak takovou velkou dávku chakry dokázal skrýt. Z přemýšlení mě vyrušil až příliš velký klid. Podíval jsem se na protivníka, který se už nesvíjel v bolestech, nýbrž stál naproti mně. Čekal jsem na jeho příští krok. Nevěděl jsem, co udělá. Náhle zvedl hlavu a jeho oči se vpíjely do těch mých. Byla v nich bolest, ale také chtivost po krvi. A to po mé. Nikdy jsem takové hrůzné oči neviděl. Najednou mým tělem projela bolest. Ale tak strašná, že jsem málem přestal dýchat. Každý pohyb, každý nádech či výdech, to všechno mi přivádělo větší a větší bolest, která stále neustupovala. Mohl jsem jen doufat, že to mé tělo nerozerve na kousky. Konečně, konečně jsem mohl vydechnout bez bolesti. Ale na jakýkoli odpočinek jsem neměl nárok. Země se pode mnou otřásala. Náhle po mém těle vystřelilo pár fialových blesků. "Cože, to už je třetí podstata, kterou má." S bolestí, ale přeci jsem vstal a rychle se přemístil na jiné místo. Mým tělem stále projížděla ustupující bolest. "To ne." Nemohl jsem nic udělat, ani jsem si toho nevšiml. Měl mě. Kolem mého těla se obtočilo pár světélkujících bleskových lan a já jsem byl bezmocný. "Jak jsem se mohl nechat chytit." V duchu jsem si nadával, ale ne moc dlouho. Můj pohled spočinul na veliké stvůře, která se rozprostírala přímo naproti mně. Zuby ostré jako nože, kožich bílí jako sněhové vločky, řev tisíců rozzlobených psů a pět ocasů, každý zbarven do jiné barvy. Voda, země, oheň, vzduch a blesk. Tyčil se přede mnou. Obrovský démon Gobi no Houkou.

"To přece..to není možné." Vyhrkl jsem. "Tenhle démon nemá mít jinchuriikiho." "Tak co Uchiho, ještě mne podceňuješ?" Zeptal se veliký pes svým hromným hlasem. "Máš už dostatečnou představu o tom, kdo jsem?" …Sakra tak to jsem se dostal do velkého průšvihu, jestli něco rychle nevymyslím….stačí jeden úder a má mě. "Pozdě na to vymýšlet nějakou strategii Uchiho, teď zemřeš." "Proč tolik toužíš po mé smrti?"…Démon se náhle zasekl a dále na mě nenávistně civěl. Důvod proč touží po mé smrti, jsem opravdu vědět chtěl. Pořád jsem pátral ve vzpomínkách, hledal nějakou spojitost, ale na nic jsem nemohl přijít. Své úkoly od Orochimara jsem plnil, aniž bych se na něco ptal. "Hm, už jenom proto, že sloužíš Orochimarovi a zabíjíš v jeho jménu, je důvod, abych tě zabil!" "Kdysi jsi přišel do naší skupiny, která putovala přes poušť, a zabil všechny z malé skupinky lidí, kteří zde přežívali." "V té skupince se také nacházela malá holčička s hnědými vlasy, byla to moje sestra, které jsem slíbil, že ji ochráním ať se děje cokoliv!" "Jen jsem šel hledat vodu, a když jsem se vrátil, už nikdo nebyl živ." "A proto tě hledám dnem i nocí, abych se s tebou mohl utkat a vykonat tak svou pomstu." Heh pomsta, ten kluk mi začíná připomínat mě samotného. Je to tak komické, až po dvou letech jsem si uvědomil, že jsem se celý život hnal za pomstou a díky tomu jsem ztratil všechny, které mám rád. Ale teď je má pomsta dokonána a já jsem dal slib. Už to jsou dva roky od té doby, co jsem ji viděl. "Počkám na tebe, vrať se mi." Tyhle slova mě donutili si uvědomit, že i já mohu milovat. Slíbil jsem ji, že se k ní jednoho dne vrátím. Ale také mnou někdy proplouvaly jisté obavy. Dva roky, jak dlouhá je to doba. Opět jsem ji ublížil, nedivil bych se, kdyby už přestala doufat v mou náklonnost. Nikdy jsem ji ani jedním slovem nenaznačil, co vlastně pro mne znamená. A ona? Ona mi vždy opakovala a dávala najevo své city, které mi dávali možnost doufat. Doufat, že alespoň někdo mě na tomto světě potřebuje. Z přemýšlení mě vytrhl silnější stisk lan a jeho hluboké zavrčení. "Teď zemřeš sám a nikým nemilován." "Cože!" "Ještě před tím, než ukončím tvůj život, ti ukáži, kolik bolesti jsi na tomto světě způsobil." Mou hlavou najednou projela ostrá bolest a já jsem se objevil na úplně jiném místě. " Ya malý bratříčku." "Cože…Itachi?" Sakra co si ten hajzl myslí. Na genjutsu mu neskočím. "Tak co bratříčku, jsi spokojený se svou pomstou?" "Ach jak jen jsi slabý." "Živil ses jen svojí pomstou a nakonec jsi zjistil, že byla úplně zbytečná." …Sakra, co se to tu děje? Proč ty slova tak pálí? "Protože to je pravda." Odpověděl na moji nevyslovenou otázku. "Zabil jsi mě svojí nevědomostí." "Celý život jsi mě nenáviděl, za to já tě miloval jako svého mladšího bratra." Najednou se uvnitř mého těla cosi zlomilo? Co to je? "Ale teď už nic nezměníš, zemřeš sám a nemilován bratříčku." "Ne Itachi počkej!" Chtěl jsem zakřičet, ale neměl jsem hlas. Objevil jsem se znovu na jiném místě. "Kde to jsem?" Rozhlédl jsem se po malé místnůstce. Byla skoro prázdná až na veliký stůl a židli uprostřed. "Kancelář Hokáge." "Chtěla jste mě vidět Hokáge-sama? Promluvil čísi bolestný hlas. "Naruto!" Řekl jsem, ale do prázdna. Nikdo se neotočil za mým hlasem. Jako bych tu ani nebyl. "Oni tě neslyší." Zašeptal mi ten odporný hlas. "Kam jsi mě to zatáhl?" "Tohle Uchiho je přítomnost." "Říkal jsem ti přeci, že před tvou smrtí ti ukáži, kolik bolesti si způsobil." "Teď sleduj." A pokynul mi směrem ke stojícímu Narutovi. Pokračovali v konverzaci. "Ano." Odpověděl tvrdý hlas Tsunade. "Chtěla jsem ti ohlásit jen to, že pátrání po Sasukem Uchihovi skončilo." "Nikde jsme ho nenašly, není po něm ani stopy." Podíval jsem se na tvář Naruta. Jeho oči se zaleskly. Jeho bolest byla dostatečně viditelná. "Hai Hokage-sama." To byla jediná slova, která vyslovil. "Promiň Naruto, je mi to líto, dělaly jsme, co jsme mohly." "To je v pořádku Hokage-sama." "Sasuke hold prožívá svůj život a já ani Sakura-chan do něj nepatříme." V ten moment jsem se nemohl ani pohnout. A k čemu by to vlastně bylo? Nevidí mě, neslyší mě. Natáhl jsem ruku k jeho ramenu v pokusu, že můj dotyk alespoň ucítí. Ale má ruka prošvihla naprázdno. Opět jsem se nacházel na jiném místě. Tentokrát byl večer. Tmavá místnost. Nic jsem v ní neviděl, pouze jsem slyšel tichounké vzlyky. A právě mezi nimi se objevilo mé jméno. "Sasuke." Řekla osůbka drobounkým hláskem. Zamžoural jsem po pokoji a teprve teď to uviděl. "Sakura." Zoufale jsem řekl, ale opět nic. Na má slova nikdo nereagoval. Přistoupil jsem k ní blíže, abych ji lépe viděl. A to jsem neměl dělat. Pohled, který se mi naskytl, mě bodal jako tisíce nožů do stále stejného místa. A to do srdce. Třepala se jí ramena od stále přicházejících vzlyků, tvář měla promočenou od slzy a oči rudé, jako kdybych z nich každou chvíli měla vytékat krev. "Sakuro, to ne." Zasténal jsem a sklonil se k drobnému tělíčku. Opět bezúspěšně. Mé ruce kolem jejích vlasů pouze projely. Další nůž, který se pomalu, ale úspěšně zavrtával do mého krvácejícího srdce. Promluvila: "Proč…proč si mi to musel udělat?" "Dala jsem ti vše, co jsem měla a tobě…tobě to stále nestačilo." "Musela jsem ti přijít směšná…a já tě přeci tolik milovala." "A i potom, co jsi mi tolik ublížil, na tebe nemohu zapomenout." Pořád tě miluji a i za jediný den s tebou bych dala celý svůj život." "Sakuro." Její slova bodala, sekala, ale zároveň i hřála. Nastala chvíle ticha a mou hlavou se motalo tolik myšlenek. Kéž bych se ji teď mohl dotknout. Kéž bych ji býval řekl, co pro mě znamená. Kéž bych ji nikdy neopustil. Stále jsem se na ni díval, na její žal, který nikdo neutěší. Náhle promluvila: "Ale já už nechci." "Zmiz z mojí hlavy!" "Chci zapomenout." Tiše vzlykla a únavou padla na postel. Poslední rána, která udeřila. "Tolik bolesti jsi způsobil." Tak veliký sobec." "Jak jsem řekl, zemřeš sám a nemilovaný." Znovu jsme se nacházeli na místě bojiště. Přede mnou se opět tyčil hrozitánský pes a svíral mé tělo čím tál tím pevněji, ale já nebyl schopen cítit žádnou bolest. Žádná se nevyrovnala té, která před několika vteřinami obepínala mé tělo. Byl jsem si sám sobě odporný. Zradil jsem ty, kteří mě nejvíce milovali. A hlavně jsem ztratil tu, pro kterou bych položil život. Nebyl jsem schopen udělat jediný pohyb a ani jsem nechtěl. Naposledy jsem vzhlédl ke svému nepříteli a jeho škodolibému úsměvu. Musel mít radost z mého zoufalství a beznaděje. Už neexistuje nikdo, pro koho bych mohl existovat. A tak nemá cenu dál žít. Ani jsem si nepovšimnul nože, který projel celým mým tělem. Pomalu jsem přestával dýchat. Zrak se mi rozostřil. Jediné co jsem vnímal, byl svištící vzduch kolem mě. Padal jsem. Ale nemyslel na to, jaké to bude, až dopadnu. Myslel jsem na ty, které mám rád. Vzpomínky, to jediné jsem ještě měl. Itachi…Naruto…Sakuro…Gomenasai.
Z.D.R.O.J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist